Pivni osveta

V sobotu vecer jsem dostal hroznou chut na pivo. Bohuzel nikde v okoli nebylo ke koupi, vzal jsem tedy zavdek dvema plechovkami koly z kramku v sousedstvi. Obe dve jsem je vypil, avsak moje chutove bunky nebyly stale spokojene. Co ale delat ? Jeste kdyz jsem usinal, myslel jsem na orosenou lahev plzenskeho. To ja mam totiz v laptopu takovy sikovny sporic z Prazdroje, kde to pivo vypada jako zive. Na druhe strane to ve mne ale probouzi neuspokojitelne chute, tak ted nevim, jestli jsem s tim sporicem udelal dobre.

No kazdopadne po tech dvou kolach jsem se ve ctyri rano probudil s bolesti bricha a rikal si, ze uz nikdy nevymenim pivo za kolu, i kdybych mel kvuli tomu objet pul mesta.

Pivo a vubec alkohol je tu trochu problem. Lidicky, umite si vubec predstavit, ze tady nemame ani poradnou hospodu? Restaurace, kde se toci pivo, by se daly spocitat na prstech, jsme holt v Medanu a ne na Bali. A to jsou vetsinou drahe, luxusni podniky, kam chodi jen imigranti a bohati Cinani. Takze zadna parba, zadne carkovani listku na stole. A uz vubec se nemuze stat, ze by mi pingl bouchnul na stul novy pullitr s cepici, kdyz jsem ten stary jeste nedopil.

Resenim je koupit si domu lahvace. Vetsinou to takhle delam. A taky jsem zahajil mezi domorodym obyvatelstvem pivni osvetu. Musim vam sdelit, ze mistni chlapi vubec neumeji chlastat. Respektive, neumeji si to piti pri posezeni s prateli vubec vychutnat. Pripomina mi to ma teanegerska leta, kdy jsem se vzdycky nekde ozral jako prase a pak z cele akce nemel nic. Ti mistni chlapici mi pripadaji jako na soutezi – co nejrychleji do sebe dostat co nejvic, aby tu zasobu nevypil nekdo jiny. Takove piti se vetsinou odehrava u nekoho na zahrade nebo pred domem, na restauraci tu nikdo nema. Uvedomeli muslimsti sousedi to samozrejme vsechno vidi a mysli si o alkoholu jen to nejhorsi.

A tady prichazim ja, co by osvetovy pracovnik a obhajce stridmeho, avsak pravidelneho piti. Prostudoval jsem si internet, na co vsechno pivo priznive pusobi a pustil se do akce, vyzbrojen odhodlanim ukazat tem skarohlidum, ze pit neznamena byt alkoholik.

Zacal jsem s rodinou a nejblizsimi pribuznymi. S manzelkou jsem nemel problem, ta rychle pochopila, ze se mi jedna opravdu o dobro veci a ne jen o zduvodneni, proc si to jedno po veceri proste dat musim (a ted mi upiji). S ostatnimi uz mam stridave uspechy, nastesti mladi chapou rychle. Mam pred sebou jeste hodne prace, nejtezsi je naucit je pit kulturne a ne jako divosi. Ale nevzdavam to, jsem prece ze zeme, kde ackoli se vypije nejvic piva na hlavu, presto nejsme narod vychlastanych idiotu. Alespon si to do teto chvile myslim. Hlasam tedy heslo: “Ceska pivni kultura – nase indoneska budoucnost!”.

Az jsem dostal z toho psani zizen…bodlo by jedno orosene. Lednice je zatim prazdna, musim si jit tedy obstarat zasobu. To vite, v peci o zdravi musim jit prikladem, takovy je holt udel osvetovych pracovniku.