Proc nemam rad nedeli

Nedele je od slova nedelat, a to se mezi mym indoneskym pribuzenstvem vztahuje na vsechnu praci. Nemel bych tedy ocekavat od sve zeny prehnanou peci ci dokonce vyvarovani. Rozhodne ne zadny vyjimecny nedelni obed, na ktery jsem zvykly od maminky. Ale manzelka uz se lepsi, zrejme to bude tim, ze ji zacina jit na nervy, jak se o nedelnim dopoledni, obvykle tak kolem 11., zacinam nenapadne ptat:

”Copak asi bude dneska k obedu?”

Dneska mi chtela udelat dobre a uvarila mi hovezi polevku. Chutove byla vyborna, jenom maso bylo tuhe jak podesev. Opatrnoucce se tedy ptam, jak dlouho to maso varila.

“Asi pul hodiny, jak jinak bych to mela vsechno stihnout?” Rika mi nazlobene. Je prece nedele, tak co se divim?

Snedl jsem tedy zeleninu, maso dal zpatky do polevkoveho hrnce a jeste ho hodinu a pul dovaril (manzelka s dcerou si sly po obede zdrimnout). Vychutnam si hovezi polivcicku alespon k veceri.

Odpoledne dorazila na navstevu rodina manzelciny sestry. Zenske probiraji posledni drby, deti hulakaji a perou se, radeji prcham do klidu sveho pokoje. Po nejake dobe se vydavam obhlednou situaci, zda uz se svagrova nechysta k odchodu. Koukam do hrnce s polevkou, na dne tam plavou dva ubohe kousky hoveziho. Oni mi tu polevku sezrali! Je mi do breku a utikam zpatky do svatyne sveho pokoje. Cestou jeste zachranuji zbytek babovky, abych mel zitra co k snidani. Mimochodem, babovku jsem si dopoledne upekl sam, v televizi sly nedelni zpravy ze sveta celebrit a ty ma zena nemuze propast.

Ted jeste rychle dopsat tenhle clanek a pak si vyzehlit veci na zitra do prace. Je prece nedele.